Rok 2019 se zapíše do dějin

Tak jak jsem minulý rok měla článek ihned vymyšlený a sepsaný, letos ne a ne najít tu správnou inspiraci. Stalo se toho totiž tolik, že vlastně nevím kde začít, co vyzdvihnout a co opominout, aby z toho nebyl román. Ráda bych se soustředila pouze na tu stránku zabývající se focením, ale nejde to, jelikož se stalo tolik věcí i v mém osobním životě, které focení zásadně ovlivnilo, že by nebylo správné tohle vynechat.

Leden, únor

Leden a únor se, jak už u mě bývá zvykem, nesl opět v duchu vzdělávání. Tentokrát jsem vyzkoušela takový komplexní kurz „2018 Family retreat“, který je unikátní v tom, že je možné vidět při práci hned několik fotografů. Celý kurz se skládá z 18 mini kurzů, jenž každý vede jiný fotograf a zaměřuje se na jiné téma. Abych pravdu řekla, tak slintám i nad letošním seskupením a tématy, nicméně to není úplně levná záležitost, takže mě letošní leden čeká nejspíš rewatching.

Ani v únoru se toho tolik nestalo, tudíž jsem měla čas načerpat síly, trochu více se zamýšlet nad tím, jak bude celý rok probíhat, co bych ráda uskutečnila. Spoustu věcí, o kterým vím, že jsem si takto naplánovala, jsem neměla sílu realizovat a tak mě stejné bilancování čeká i letos a doufám, že i když mě nejspíše čeká ještě náročnější rok, tak tentokrát všechny naplánované věci dotáhnu do zdárného konce.

Březen, duben

Březen byl překvapivě ještě volný a tak jsem tento měsíc využila k zařizování věcí na svatbu. Samozřejmě jsem se nemohla dočkat, až si ze seznamu budu moci škrtnout ty dvě nejdůležitější položky a to šaty a prstýnky.

A protože jsme koncem roku 2018 zdárně obdrželi zelenou kartu, jarní měsíce patřily golfovému hřišti. Jelikož máme oba sedavé zaměstnání a já navíc po focení ještě trávím spoustu času za počítačem, chtělo to nějaký sport, který nebude zase tak náročný a přitom nám dovolí se dostatečně protáhnout.

V dubnu mě již nicméně plně pohltilo jarní focení a můj time management začal trochu kolísat, ale stále jsem byla schopná skloubit jak focení, práci, školu, tak i svatební přípravy.

Květen, červen

Květnem u mě začala i svatební sezóna, kterou jsem završila v říjnu. Ačkoliv byl zájem o jarní focení, tak květen a červen u mě nejsou moc oblíbené měsíce a tak jsem byla vděčná, že mám čas na zkouškové, které bylo trochu náročnější než v zimním semestru. Úspěšně jsem tak završila první rok studia na dálkovém oboru –  Marketingové komunikace ve Zlíně. Chvíli to ovšem vypadalo, že budu muset jet na poslední zkoušku ještě den před vlastní svatbou.

No a právě, naše svatba. Ta se konala 15. června a po ní jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít svatební cestu, jelikož jsme věděli, že to bude poslední dovolená jen ve dvou. 🙂

Červenec, srpen

Tak jak v předchozím roce byly letní měsíce opět trochu volnější, letos jsem byla ráda, že mi zakázek přibylo i mimo svatby. Ale vzhledem k předchozím měsícům jsem nabrala takový skluz, že se moje dodací termíny opravdu hodně prodloužily a víceméně se mi nepodařilo tento skluz dohnat až do konce roku.

Aby toho nebylo málo, tak jsme v červenci konečně mohli oznámit, že nás bude o jednoho víc, což mělo také trochu vliv na to, jak jsem k jednotlivým zakázkám přistupovala, i když musím říct, že jsem naštěstí mohla fungovat, jako by žádné břicho nebylo. 🙂 Také jsme konečně začali vyřizovat věci ohledně domečku, hlavně dát dohromady projekt a finance, abychom mohli do konce roku požádat o stavební povolení. Prostě, nevím, kde jsem brala pocit, že toho mám málo. 😀 😀

Září, říjen

Podzim byl z celého roku nejnáročnější. Opět začala škola, na mě už začíná být vidět těhotenské bříško a zájem o focení je dvojnásobný oproti loňskému roku. Do toho stále musím chodit do práce, tudíž práce na fotkách je možná pouze po večerech nebo o víkendech, a právě víkendy převážně fotím a tak nezbývá moc času na odpočinek.

Již koncem prázdnin jsme se domluvili s kolegy fotografy na neformálním setkání v jižních Čechách, které zorganizoval Petr a Lucka z LuPe foto, a pro mě to byl jeden z nejlepších víkendů po dlouhé době. Byl to neskutečný detox, jelikož wi-fi nejela, signál na telefonu se také nechytal a já měla konečně čas uskutečnit jeden ze svých „novoročních“ plánů a taky jsem odjížděla s nově nabytými zkušenostmi, dojmy, krásnými fotkami nejen ostatních ale i mě samotné s bříškem. A taky jsem poznala skvělé kolegy, se kterými jsem se doufám neviděla naposled.

Setkání se mi navíc hodilo také jako jeden z úkolů v kurzu Podnikni to!, které vyhlásilo město Kyjov, a které jsem absolvovala společně s manželem. O co šlo jsem ji psala v předchozím článku.

Listopad, prosinec

Završení celého roku se neslo v duchu dohánění toho, co jsem po zbytek roku nestihla. Dokončování zakázek, chystání vánočního mini focení. Nebýt nástupu na mateřskou, kterou jsem nakonec zvolila o dva týdny dříve, věřím, že ještě dnes některé vaše fotky dodělávám.

Chvílemi jsem váhala, zda vůbec nějaké podzimní a vánoční focení dělat, ale nakonec jsem ráda, že jsem se ještě kousla a riskla to, i když to nemuselo dopadnout. Konkrétně z vánočního focení mám opravdu velkou radost, jelikož fotky podle mě vyšly opravdu skvěle, i když jsem zaznamenala trochu problémy s technikou (koupila jsem nový objektiv, který mi úplně nespolupracuje s tělem).

Jedno velké poučení do příštího roku pro mě tedy je zvládnou lépe svůj time management, lépe si rozvrhnout čas, který potřebuji na vyřízení osobních potřeb a čas na focení a úpravu, abych nenatahovala termíny dodání tak, jako tomu bylo letos. Čímž se dostávám k části, kvůli které vůbec tento článek píšu. Všem, kteří ke mě v roce 2019 zavítali a svěřili se mi do rukou, bych chtěla opravdu velmi poděkovat. Především všem novomanželům, kteří byli nanejvýš trpěliví, i když si na své fotky ze svatby museli počkat. 

Vážím si toho, že jsem vaší rodinnou fotografkou právě já a nemůžu se dočkat dalšího skvělého roku. 

Jak to celé dopadlo?

Jelikož se na začátku avizovalo, že je vše zdarma, šla jsem do toho s tím, že jedná o jednodenní kurz, kdy nám Jakub povypráví jaká byla jeho cesta a nabídne pohled do „jeho světa podnikání“. Brada mi spadla, když se ukázalo, že nás čeká 10 lekcí a ještě ke všemu bude nutné z šedesáti zájemců vybrat opravdu jen ty (dvacet až třicet), kteří se toho neleknou a budou poctivě plnit domácí úkoly. 😀

Samozřejmě bych tento článek nesepisovala, pokud bychom se do toho užšího výběru nedostali. Každý jsme přišli se svým podnikatelským plánem a po dobu těch deseti lekcí jsme na něm pracovali. Pro mě bylo cílem si především ověřit, že to, co dělám, dělám správně a taky zjistit, zda nejde některé věci dělat ještě lépe. Ale abych se mohla někam posunout, bylo třeba přijít s něčím novým, zjistit v čem mohu být dobrá a co by mohlo moje podnikání ještě více obohatit.

Projekt, který chci odstartovat

Už více než rok si pohrávám s myšlenkou tvořit i video a právě Podnikni to! mi pomohlo v tom, abych se konečně odrazila a vyzkoušela si, zda to bude fungovat. Moje představa je velmi specifická, a i když nám stále otloukali o hlavu, že důležité je hlavně začít a neřešit zbytečnosti, já to chci mít maximálně dokonalé, takže na finální produkt si ještě počkáte. 😀 Ale abych nebyla skrblík, jsem nadšená i z mého prvního video počinu, na který se můžete podívat níže a který by pravděpodobně bez Podnikni to! byl ještě dlouho schovaný v šuplíku.

Představuji vám zrození rodinného filmu, který kolegové pojmenovali jako: „Nechme děti být dětmi„.

Vzdělávání se a k čemu to vedlo

Leden a únor jsou moje prázdniny, jsou to takové mrtvé měsíce, kdy se výrazně ochladí, je brzy tma a nikomu se nic nechce. Mám daleko více volného času, protože tak často nefotím, a tak tento volný čas využívám ke vzdělávání. Tento rok jsem se dostala k úžasným kurzům, které mě a moji práci posunuly tím správným směrem.

Jako první jsem prošla: Lighting and Posing for Wedding Photographer od Caroline Tran. Jak už je z názvu jasné, tento kurz se zaměřoval hlavně na svatební focení, respektive svícení a pozicování portrétních fotografií.

Tipy od Caroline ohledně pozicování páru, mě neskutečně posunulo. Byla jsem před focením vždy nervózní, projížděla jsem pinterest a vsakovala inspirativní pózy, které se mi po příjezdu okamžitě vypařily z hlavy a já se stejně dostala do situace, kdy jste sami nevěděli, co máte dělat a já vám také nebyla schopná říct, jak si máte stoupnout, jak se tvářit, co s rukama… a v hlavě si ještě připravovat, z jakého úhlu vás vyfotím, aby to vypadalo dobře. Kdykoliv nastal moment, kdy jsem nevěděla, co dál, měla jsem stejný pocit, jako stát při zkoušení před tabulí s hlavou vymetenou. Rozhodně to není správně.

Sama jsem si vyzkoušela vaši pozici, kdy jsme navštívili fotografa, který nechal veškerou inciativu na nás a jelikož jsme se fotili poprvé, polovina fotek vypadala tak, že jsme se dívali na sebe a neměli jsme skoro žádnou fotku, kde se díváme do objektivu. Já sama byla z focení zklamaná, protože jsem čekala, že nám fotograf pomůže k tomu, abychom vypadali lépe, než normálně. Je to zážitek, který se opakuje třeba jen jednou do roka a jestli jste perfekcionisté jako já, chcete, aby to bylo dokonalé. Je normální, že nevíte, co se bude dít nebo jak si stoupnout a dle mého názoru fotograf, který vám s tímto nepomůže a budete se při focení cítit kvůli tomu nepatřičně, není dobrý fotograf!

Věřím tomu, že za tento rok jsem si vypracovala vlastní work flow, systém, jak s vámi pracovat, jak vás vést. A tak, jak jsem párové focení neměla moc ráda  a nevěděla, co s vámi počít, teď ho naprosto zbožňuju a doufám, že příležitostí fotit právě samotný pár budu mít víc, nejen na svatbě.

Další úžasný kurz byl: Get Started with Lifestyle Family Photography od Eleny S Blair. Pomohl mi s tím samým problémem, jen tentokrát týkající se rodinného focení. Ačkoliv tady vždy bylo víc možností, jak rodinné focení pojmout, jelikož se vždy něco dělo, co stálo za to vyfotit, většinou focení probíhalo tak, že jsem vás nechala dělat si co chcete a pouze fotila, co se přede mnou dělo. S někým to šlo lépe s někým hůře. Neměla jsem v tom ten správný systém, který by vám pomohl dosáhnout pocitu, že jste u opravdového profesionála.

V čem byl tento kurz ale zlomový, byl fakt, že Elena přímo vyzývá k nedokonalosti. Nemáte na fotce kousek hlavy, ale zrovna to byla taková krásná momentka, která se pak už neopakovala? Nebo je někdo rozmazaný, protože se pohyboval a vy jste se zrovna soustředili na jiný bod? A další věci, které se mohou pokazit. Opravdu to vadí? Dříve bych vám tyto fotky nejspíš ani nenabídla k výběru, protože jsou nedokonalé, nejsou správně technicky provedené a tím pádem přece špatné… Dnes bych řekla houby. To je přece samotná definice rodiny. Nikdy to nebude dokonalé, o to víc má právě taková fotka své kouzlo.

A co víc, pomohlo mi to uvědomit si, že není třeba snažit se o technickou dokonalost. Vždy to vedlo jen k tomu, že jsem byla z focení vystresovaná, málem jsem omdlívala, když jsem si uvědomila, že fotka nebude perfektní, že jsem něco pokazila, nedostatečně se připravila. A ať už vědomě nebo ne, tohle všechno ovlivňuje výsledek. Pokud nebudu v pohodě já, pak nejspíše při focení nebudete v pohodě ani vy.

Úspěchy

Za největší úspěch vždy považuju to, že se vám moje fotky líbí a rozhodnete se u mě vyfotit znovu. Znamená to, že to dělám dobře a že se snad i zlepšuji a to mě nutí pokračovat dál. Na rok 2019 chystám nějaké věrnostní výhody, protože bych ráda ty, kdo se ke mě vrací, něčím odměnila. 🙂

Za jeden z velkých úspěchů považuji i to, že jsem si mohla pořídit lepší zrcadlovku, která nebyla levná, ale potřebná, což za uplynulý rok můžu jen tisícinásobně potvrdit. Při představě, že bych vše, co jsem fotila letos, fotila mým stařičkým Pentaxem, omývá mě studený pot. Je úleva mít v rukách parťáka, který vás při práci nezradí a ještě vám ji ulehčí. Focení je pro mě opravdu zábavou, odreagováním, koníčkem, na který se těším. Dříve to pro mě byl stres, jelikož jsem netušila, zda to s mojí technikou zvládnu, dnes už mi to nemusí dělat starosti.

Neřešila jsem žádné reklamace, stížnosti, že by někdo nebyl spokojený. Odfotila jsem toho více než v loňském roce a spousta z nových tváří přišla právě na doporučení od těch, kdo se u mě fotili. Celkem to bylo 7 akcí (z toho 1 divadlo, 4 svatby a 2 křtiny) a 45 portrétních focení.

Konečně mám webové stránky v takovém stavu, aby byly plně provozuschopné. Nechala jsem je optimalizovat u profíka, který také nahrál SSL certifikát, což znamená, že jsou zabezpečené.

Co se týče mého pracovní postupu při předávání fotek, narazila jsem na několik užitečných vychytávek, které jak vám, tak i mě ulehčují práci s vybíráním fotek. Letos dokonce vznikla aplikace, která mi umožňuje nahrát fotografie do galerie, odkud si můžete přímo objednat tisk.

Můžu vám nabídnout o něco lepší ceny u největších dodavatelů tisků a chystám další produkty a služby, které by pro vás mohli být zajímavé.

Na druhou stranu jsem některé svoje služby stáhla a nenabízím je.  Pro někoho to může být špatnou zprávou, ale pro mě je to úspěch, jelikož se tím posunuji dál ve svém podnikání. Nechci vám nabízet něco, za každou cenu, když v tom nejsem dobrá a znám spoustu fotografů, kteří v tom jsou daleko lepší.

Z toho důvodu již nenabízím focení miminek, tzv. newborn. Ale naopak chystám změny, co se týče focení v ateliéru. Plně ho například využívám na vánoční focení a proto ho nejspíše na příští rok připravím tak, aby bylo možné ho na vánoce využít na maximum.

O to víc se chci zaměřit na focení rodin, párů a svateb, protože tohle jsou moje srdcovky.