Co udělalo rok 2018 úžasným?
Vzdělávání se a k čemu to vedlo
Leden a únor jsou moje prázdniny, jsou to takové mrtvé měsíce, kdy se výrazně ochladí, je brzy tma a nikomu se nic nechce. Mám daleko více volného času, protože tak často nefotím, a tak tento volný čas využívám ke vzdělávání. Tento rok jsem se dostala k úžasným kurzům, které mě a moji práci posunuly tím správným směrem.
Jako první jsem prošla: Lighting and Posing for Wedding Photographer od Caroline Tran. Jak už je z názvu jasné, tento kurz se zaměřoval hlavně na svatební focení, respektive svícení a pozicování portrétních fotografií.
Tipy od Caroline ohledně pozicování páru, mě neskutečně posunulo. Byla jsem před focením vždy nervózní, projížděla jsem pinterest a vsakovala inspirativní pózy, které se mi po příjezdu okamžitě vypařily z hlavy a já se stejně dostala do situace, kdy jste sami nevěděli, co máte dělat a já vám také nebyla schopná říct, jak si máte stoupnout, jak se tvářit, co s rukama… a v hlavě si ještě připravovat, z jakého úhlu vás vyfotím, aby to vypadalo dobře. Kdykoliv nastal moment, kdy jsem nevěděla, co dál, měla jsem stejný pocit, jako stát při zkoušení před tabulí s hlavou vymetenou. Rozhodně to není správně.
Sama jsem si vyzkoušela vaši pozici, kdy jsme navštívili fotografa, který nechal veškerou inciativu na nás a jelikož jsme se fotili poprvé, polovina fotek vypadala tak, že jsme se dívali na sebe a neměli jsme skoro žádnou fotku, kde se díváme do objektivu. Já sama byla z focení zklamaná, protože jsem čekala, že nám fotograf pomůže k tomu, abychom vypadali lépe, než normálně. Je to zážitek, který se opakuje třeba jen jednou do roka a jestli jste perfekcionisté jako já, chcete, aby to bylo dokonalé. Je normální, že nevíte, co se bude dít nebo jak si stoupnout a dle mého názoru fotograf, který vám s tímto nepomůže a budete se při focení cítit kvůli tomu nepatřičně, není dobrý fotograf!
Věřím tomu, že za tento rok jsem si vypracovala vlastní work flow, systém, jak s vámi pracovat, jak vás vést. A tak, jak jsem párové focení neměla moc ráda a nevěděla, co s vámi počít, teď ho naprosto zbožňuju a doufám, že příležitostí fotit právě samotný pár budu mít víc, nejen na svatbě.
Další úžasný kurz byl: Get Started with Lifestyle Family Photography od Eleny S Blair. Pomohl mi s tím samým problémem, jen tentokrát týkající se rodinného focení. Ačkoliv tady vždy bylo víc možností, jak rodinné focení pojmout, jelikož se vždy něco dělo, co stálo za to vyfotit, většinou focení probíhalo tak, že jsem vás nechala dělat si co chcete a pouze fotila, co se přede mnou dělo. S někým to šlo lépe s někým hůře. Neměla jsem v tom ten správný systém, který by vám pomohl dosáhnout pocitu, že jste u opravdového profesionála.
V čem byl tento kurz ale zlomový, byl fakt, že Elena přímo vyzývá k nedokonalosti. Nemáte na fotce kousek hlavy, ale zrovna to byla taková krásná momentka, která se pak už neopakovala? Nebo je někdo rozmazaný, protože se pohyboval a vy jste se zrovna soustředili na jiný bod? A další věci, které se mohou pokazit. Opravdu to vadí? Dříve bych vám tyto fotky nejspíš ani nenabídla k výběru, protože jsou nedokonalé, nejsou správně technicky provedené a tím pádem přece špatné… Dnes bych řekla houby. To je přece samotná definice rodiny. Nikdy to nebude dokonalé, o to víc má právě taková fotka své kouzlo.
A co víc, pomohlo mi to uvědomit si, že není třeba snažit se o technickou dokonalost. Vždy to vedlo jen k tomu, že jsem byla z focení vystresovaná, málem jsem omdlívala, když jsem si uvědomila, že fotka nebude perfektní, že jsem něco pokazila, nedostatečně se připravila. A ať už vědomě nebo ne, tohle všechno ovlivňuje výsledek. Pokud nebudu v pohodě já, pak nejspíše při focení nebudete v pohodě ani vy.
