Ohlédnutí za rokem 2019

Rok 2019 se zapíše do dějin

Tak jak jsem minulý rok měla článek ihned vymyšlený a sepsaný, letos ne a ne najít tu správnou inspiraci. Stalo se toho totiž tolik, že vlastně nevím kde začít, co vyzdvihnout a co opominout, aby z toho nebyl román. Ráda bych se soustředila pouze na tu stránku zabývající se focením, ale nejde to, jelikož se stalo tolik věcí i v mém osobním životě, které focení zásadně ovlivnilo, že by nebylo správné tohle vynechat.

Leden, únor

Leden a únor se, jak už u mě bývá zvykem, nesl opět v duchu vzdělávání. Tentokrát jsem vyzkoušela takový komplexní kurz „2018 Family retreat“, který je unikátní v tom, že je možné vidět při práci hned několik fotografů. Celý kurz se skládá z 18 mini kurzů, jenž každý vede jiný fotograf a zaměřuje se na jiné téma. Abych pravdu řekla, tak slintám i nad letošním seskupením a tématy, nicméně to není úplně levná záležitost, takže mě letošní leden čeká nejspíš rewatching.

Ani v únoru se toho tolik nestalo, tudíž jsem měla čas načerpat síly, trochu více se zamýšlet nad tím, jak bude celý rok probíhat, co bych ráda uskutečnila. Spoustu věcí, o kterým vím, že jsem si takto naplánovala, jsem neměla sílu realizovat a tak mě stejné bilancování čeká i letos a doufám, že i když mě nejspíše čeká ještě náročnější rok, tak tentokrát všechny naplánované věci dotáhnu do zdárného konce.

Březen, duben

Březen byl překvapivě ještě volný a tak jsem tento měsíc využila k zařizování věcí na svatbu. Samozřejmě jsem se nemohla dočkat, až si ze seznamu budu moci škrtnout ty dvě nejdůležitější položky a to šaty a prstýnky.

A protože jsme koncem roku 2018 zdárně obdrželi zelenou kartu, jarní měsíce patřily golfovému hřišti. Jelikož máme oba sedavé zaměstnání a já navíc po focení ještě trávím spoustu času za počítačem, chtělo to nějaký sport, který nebude zase tak náročný a přitom nám dovolí se dostatečně protáhnout.

V dubnu mě již nicméně plně pohltilo jarní focení a můj time management začal trochu kolísat, ale stále jsem byla schopná skloubit jak focení, práci, školu, tak i svatební přípravy.

Květen, červen

Květnem u mě začala i svatební sezóna, kterou jsem završila v říjnu. Ačkoliv byl zájem o jarní focení, tak květen a červen u mě nejsou moc oblíbené měsíce a tak jsem byla vděčná, že mám čas na zkouškové, které bylo trochu náročnější než v zimním semestru. Úspěšně jsem tak završila první rok studia na dálkovém oboru –  Marketingové komunikace ve Zlíně. Chvíli to ovšem vypadalo, že budu muset jet na poslední zkoušku ještě den před vlastní svatbou.

No a právě, naše svatba. Ta se konala 15. června a po ní jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít svatební cestu, jelikož jsme věděli, že to bude poslední dovolená jen ve dvou. 🙂

Červenec, srpen

Tak jak v předchozím roce byly letní měsíce opět trochu volnější, letos jsem byla ráda, že mi zakázek přibylo i mimo svatby. Ale vzhledem k předchozím měsícům jsem nabrala takový skluz, že se moje dodací termíny opravdu hodně prodloužily a víceméně se mi nepodařilo tento skluz dohnat až do konce roku.

Aby toho nebylo málo, tak jsme v červenci konečně mohli oznámit, že nás bude o jednoho víc, což mělo také trochu vliv na to, jak jsem k jednotlivým zakázkám přistupovala, i když musím říct, že jsem naštěstí mohla fungovat, jako by žádné břicho nebylo. 🙂 Také jsme konečně začali vyřizovat věci ohledně domečku, hlavně dát dohromady projekt a finance, abychom mohli do konce roku požádat o stavební povolení. Prostě, nevím, kde jsem brala pocit, že toho mám málo. 😀 😀

Září, říjen

Podzim byl z celého roku nejnáročnější. Opět začala škola, na mě už začíná být vidět těhotenské bříško a zájem o focení je dvojnásobný oproti loňskému roku. Do toho stále musím chodit do práce, tudíž práce na fotkách je možná pouze po večerech nebo o víkendech, a právě víkendy převážně fotím a tak nezbývá moc času na odpočinek.

Již koncem prázdnin jsme se domluvili s kolegy fotografy na neformálním setkání v jižních Čechách, které zorganizoval Petr a Lucka z LuPe foto, a pro mě to byl jeden z nejlepších víkendů po dlouhé době. Byl to neskutečný detox, jelikož wi-fi nejela, signál na telefonu se také nechytal a já měla konečně čas uskutečnit jeden ze svých „novoročních“ plánů a taky jsem odjížděla s nově nabytými zkušenostmi, dojmy, krásnými fotkami nejen ostatních ale i mě samotné s bříškem. A taky jsem poznala skvělé kolegy, se kterými jsem se doufám neviděla naposled.

Setkání se mi navíc hodilo také jako jeden z úkolů v kurzu Podnikni to!, které vyhlásilo město Kyjov, a které jsem absolvovala společně s manželem. O co šlo jsem ji psala v předchozím článku.

Listopad, prosinec

Završení celého roku se neslo v duchu dohánění toho, co jsem po zbytek roku nestihla. Dokončování zakázek, chystání vánočního mini focení. Nebýt nástupu na mateřskou, kterou jsem nakonec zvolila o dva týdny dříve, věřím, že ještě dnes některé vaše fotky dodělávám.

Chvílemi jsem váhala, zda vůbec nějaké podzimní a vánoční focení dělat, ale nakonec jsem ráda, že jsem se ještě kousla a riskla to, i když to nemuselo dopadnout. Konkrétně z vánočního focení mám opravdu velkou radost, jelikož fotky podle mě vyšly opravdu skvěle, i když jsem zaznamenala trochu problémy s technikou (koupila jsem nový objektiv, který mi úplně nespolupracuje s tělem).

Jedno velké poučení do příštího roku pro mě tedy je zvládnou lépe svůj time management, lépe si rozvrhnout čas, který potřebuji na vyřízení osobních potřeb a čas na focení a úpravu, abych nenatahovala termíny dodání tak, jako tomu bylo letos. Čímž se dostávám k části, kvůli které vůbec tento článek píšu. Všem, kteří ke mě v roce 2019 zavítali a svěřili se mi do rukou, bych chtěla opravdu velmi poděkovat. Především všem novomanželům, kteří byli nanejvýš trpěliví, i když si na své fotky ze svatby museli počkat. 

Vážím si toho, že jsem vaší rodinnou fotografkou právě já a nemůžu se dočkat dalšího skvělého roku.