Začínám fotografovat
Moje první zkušenosti s focením by se daly datovat do roku 2008, kdy mi bylo nějakých čtrnáct, patnáct let. Dostala jsem k Vánocům od dědy Panasonic DMC-FZ7, což byl tehdy si myslím dost slušný foťák.
Kromě focení dovolených a výletů jsem ho používala hlavně já a to především na hraní. Neměla jsem žádné zkušenosti s focením a jediné využití tedy spočívalo v tom, že jsem občas v záchvatu tvořivost vyšla ven a prostě fotila, co mě napadlo. Ani jsem nepomyslela, že bych se tím někdy mohla živit, byla to pro mě jen další „kreativní“ činnost, kterou jsem v té době snažila rozvíjet spolu s kreslením, snahou o psaní povídek a spousty dalších činností.
Stále mám většinu fotek uložených a teprve po několika letech jsem objevila „poklady“, které dokonce mají něco do sebe. Dost mě to překvapilo, protože jsem od fotek, kde je na sto snímcích ta jedna a samá kytka, moc nečekala.
Někdy v roce 2010 nebo možná dřív či později, se rozbil blesk a většina fotek byla hrozně rozmazaná. Všechny fotky jsem vlastně fotila na automatiku a tak došlo k tomu, že mě fotit přestalo bavit…
Když jsem focení začala brát vážně
Teprve někdy v červnu 2014 jsem začala sledovat jiné fotografy, především ty na facebooku, kteří tradičně založili stránku se svým jménem a přídomkem „photography“. Paradoxně teď také patřím k nim, takže nemám co mluvit, ale při sledování některých takových stránek jsem si říkala, že bych to dokázala daleko líp. A tím se to celé spustilo. Chtěla jsem si koupit pořádný foťák. Začala jsem na internetu vyhledávat různé návody, týkající se isa, clony a času a pročetla snad stovku článků o tom, jak si vybrat zrcadlovku. Přítel mi v létě koupil ještě obyčejný kompakťák Canon Ixus, kterým jsem se snažila fotit, než jsem si během prázdnin vydělala na zrcadlovku. Naše rodina do té doby vlastně fotila pouze na mobily a mě tahle skutečnost při tisknutí některých fotek strašně vytáčela. Tudíž nebuďte moc překvapení, že jsem z Canona měla hroznou radost a používala ho jako naprosto kvalitní foťák. 😀
Po měsíci a půl brigády jsem si ke konci srpna 2014 konečně koupila vytouženou zrcadlovku a dva objektivy k tomu. Měla jsem určitou částku, do které jsem byla ochotna jít a tak jsem přebírala a přebírala, dávala dohromady různé akce se setovými objektivy a špekulovala nad verzemi nejlepší tělo a k tomu nejlepší objektiv tak, abych se vlezla. Nakonec důležitou roli sehrál fakt, kdy jsem si mohla vyzkoušet Pentax K-30, který si koupil strýc. Vesměs jsem uvažovala pouze nad Nikonem a Pentaxem a nevím proč, Canona jsem nějak obešla.
Tak jsem se tedy vrátila k tomu, co mě chytlo už v mládí, ale prošlo kolem mě a opět se ozvalo za dlouhý čas.